Tretí trimester aneb ja nekradne melón, ja som tehotná :-)

Třetí trimestr bývá ze všech nejhorších a to proto, aby Vám porod nepřipadal tak strašný. Musím říct, že já už se na porod vyloženě těšila a také se pravděpodobně těšily i  děti, protože z toho malého 1+kk vyšly o měsíc dříve.  Ani se jim dneska nedivím, do mě pořád někdo kopat, tak si taky hledám jiný pronájem.  Na to, že jsem čekala dvojčátka, tak mé bříško nebylo o nic moc větší než u maminek čekající jednoho potomka. Také kilogramů moc nepřibylo, den před porodem jsem napočítala o 12 kg navíc. Těhotenství jsem si užívala plnými doušky, nijak jsem se v ničem neomezovala. Pravdou je, že ani toho klidu jsem ke konci moc neměla, protože jsme se akorát stěhovali do většího bytu a to si také vybralo svou daň, ale o tom později.

Třetí trimestr začíná od 28. týdne. V tomto období už miminka mají kolem 1  kilogramu. U dvojčátek se v následujících týdnech růst může v každém těhotenství lišit. V mém případě byl do konce druhého trimestru větší plod A – čili chlapeček. Ale  od  začátku třetího trimestru ho plod B – holčička předběhla a měla vždy o pár gramů víc.  Proto se jejich váha pečlivě sleduje, protože jakmile by váhový rozdíl byl mezi nimi větší a jedno miminko by kradlo živiny tomu druhému, muselo by se to řešit na  oddělení fetální medicíny. Naštěstí to u mě v bříšku nebylo jako v politice, takže jsem neměla s tímto oddělením tu čest.  Začátkem třetího trimestru jsem navštívila 4D ultrazvuk a s manželem jsme si udělali představu, jak ti naši lupínci budou vypadat. Každopádně maminkám, které čekají dvojčátka, doporučuji, aby návštěvu 4D ultrazvuku nenechávali, jako já, až na třetí trimestr. Pan doktor mě poučil, že v této době je u dvojčat špatná viditelnost, zejména kvůli tomu, jak tam jsou již natěsno. Při ironické poznámce: „Tak příště, abyste když tak věděla“, málem dostal ode mě facku. 

Toto období je specifické hlavně tím, že si sotva navlečete ponožky a obujete boty. Já prožívala třetí trimestr v zimě a než jsem oblékla, byla jsem tak unavená, že jsem si  chtěla zase lehnout. Díky neustálému vláčení velkého bříška před sebou, jsem funěla natolik, že při příchodu domů jsem vítala manžela slovy: „Na druhém nástupišti přijel vlak číslo…..“.  Velmi mě trápilo pálení žáhy, kolikrát jsem nemohla díky tomu v noci ani usnout a ve 30. týdnu se přidali poslíčci, které se projevovali tím, že mě opravdu velmi bolela záda. Při otáčení na bok jsem měla pocit, že mám v zádech snad vražený nůž. Každopádně teplá sprcha byla zaručenou úlevou na tyto potíže.  V tento moment jsem si řekla, že je čas mít připravenou tašku pro případ, kdybych musela už do porodnice. Sice jsem měla plánovaného císaře v pražské porodnici, kam jsem dojížděla na pravidelné kontroly kvůli mému vzácnému onemocnění myasthenia gravis (pro zvědavé: http://www.myastheniagravis.cz/). Kromě základních věcí, které najdete na internetu, stoprocentně nabíječku na telefon. Nicméně, mějte v tuto dobu mobil neustále nabitý, poněvadž já jela na porodní box s vybitým telefonem, takže jsem stihla sotva všechny obvolat a nejvíc mě mrzí, že nemáme žádné fotky z porodnice z čekání na porod. Časopisy a mp3, jak jsem někde četla, jsou podle mého názoru zbytečné. Neumím si  představit, že před porodem natož po porodu mám myšlenky na to číst si, nebo poslouchat písničky. Těhotenský župan jsem například vůbec nevyužila, naopak mi chyběly dva ručníky. Jak jsem se dozvěděla v porodnici, jeden na osušení těla, druhý výhradně na intimní partie. Také nezapomeňte na toaletní papír.  Většina porodnic má na svých internetových stránkách seznam, co s sebou k porodu. Pokud ne, tak se podívejte, jako já, na tyto stránky: https://www.modrykonik.cz/taska-do-porodnice/

 Určitě v třetím trimestru co nejvíc odpočívejte. Nemyslím ani tak, že je to naposledy co si odpočinete a jak každý říká naspat něco do zásoby.  Ale abyste nedopadly jako já. Jak jsem psala v úvodu, zhruba týden před  Vánocemi nás čekalo stěhování. Nic těžkého jsem samozřejmě netahala, ale jsou to samozřejmě nervy a tak jsme oslavili příchod Nového roku v novém bytě a tři dny na to, jsem v noci začala trochu krvácet. Ano, ten den mi bylo poněkud divně, měla jsem i tvrdší bříško. Okamžitě jsme jeli do nejbližší nemocnice, což nebyla ta pražská ale ústecká. Zde se zjistilo, že drobné krvácení je v důsledku prasklé žilky na čípku, nicméně na monitor ukázal na předčasný porod, což v ten moment znamenalo hospitalizaci a udělat vše pro  zastavení. Na první tři dny mě uložili na čekatelský pokoj. Hned vedle mě se  nacházely porodní boxy a jednou takhle ve 3 ráno mě vzbudí svým řevem nastávající maminka při porodu. Slyšela jsem úplně všechno. Ano v tu chvíli jsem chtěla utéct a říct si, že rodit nikdy nebudu, ale pláč novorozeného miminka, který celý ten „sportovní“ výkon ukončil, mě dojal až k slzám. V nemocnici jsem ležela 12 dní, dávali mi kapačky na zastavení porodu, i když nevypadalo, že se to podaří. Kontrakce trvaly a manžel mě  každé ráno budil se slovy: „Myslíš, že dnes půjdu do práce nebo do porodnice?“ S panem doktorem jsme se domluvily na porodu v ústecké porodnici, poněvadž ta pražská mě odmítla z důvodu nedostatku místa a domluvil mi, abych zrušila plánovaného císaře a nechala to na přírodě. Sice mi vyhrožovali, že už v nemocnici zůstanu do porodu, ale  protože dvojčátka byly pěkně hlavičkou dolů, pustili mě odpočívat domů. To jsem nevěděla, že na to nemám měsíc ale už jen týden. A tak jednoho krásného rána budím manžela se slovy: „Lásko, dnes nepůjdeš do práce. Dnes půjdeš do porodnice.“ 